Kdy sis naposled dala prostor a dovolila si se opravdicky složit? Normálně se sesypat. Nebo se jednoduše ponořila do samého nitra své dušičky… a byla při tom plně přítomná. Bez souzení a zostuzování. Otevřená všemu, co tam najdeš

Nayabazar, Nepál, 2017
Většina z nás zrovna tomuhle moc zelenou nedává. Jsme statečné, nad věcí, dost busy. Zasouváme emoce a stres do šuplíku – ale jen tak dlouho, než nás to dožene. A co pak?
To Ti klidně řeknu, ale není to moc pěkný :)
Vyhoření, deprese, úzkosti – abych vyjmenovala jen pár.
Sice je to už pár let, ale bolístka je to pořád tak čerstvá, jako když si spálíš ruku při pečení. Ty zamlžený úsvity na terase děcáku v Káthmándú, kdy jsem z plechovýho hrníčku srkala instantní kafe s jediným přáním.
Aby už ta bolest skončila.
