1 věc, kterou dělám KAŽDÝ den (už tři roky)

Kdy sis naposled dala prostor a dovolila si se opravdicky složit? Normálně se sesypat. Nebo se jednoduše ponořila do samého nitra své dušičky… a byla při tom plně přítomná. Bez souzení a zostuzování. Otevřená všemu, co tam najdeš

Nayabazar, Nepál, 2017

Většina z nás zrovna tomuhle moc zelenou nedává. Jsme statečné, nad věcí, dost busy. Zasouváme emoce a stres do šuplíku – ale jen tak dlouho, než nás to dožene. A co pak?

To Ti klidně řeknu, ale není to moc pěkný :)

Vyhoření, deprese, úzkosti – abych vyjmenovala jen pár.

Sice je to už pár let, ale bolístka je to pořád tak čerstvá, jako když si spálíš ruku při pečení. Ty zamlžený úsvity na terase děcáku v Káthmándú, kdy jsem z plechovýho hrníčku srkala instantní kafe s jediným přáním.

Aby už ta bolest skončila.

Swoyambhu, Nepál, 2017

Je to nepředatelná zkušenost, pokud si Tě ta mrcha depka už taky nepodala. Trošku ale díky ní vidím, že některé věci máme, do určité míry, společné.

Jestli se mnou praktikuješ, kamarádíš, zpíváš mantry, dělá Ti naše praxe dobře…, je možné, že Tě přitáhla právě tahle zranitelnost, tahle moje bolest i odhodlání pomoct jí předejít všude, kde můžu. Nikdo si tohle nezaslouží!