.png)
Pomoc! Mám depku! Aneb Jak pečovat o své mentální zdraví při lockdownu
1. RITUALIZACE, nikoli nucení se do rutinního programu
Bylo mi jasný, že když si začnu dělat rešerši pro tenhle článek, všude na mě budou vyskakovat rady jako „dodržuj režim“.
MY ASS dodržuj režim!
Je mi zle! Sotva vstanu! Nemyla jsem se tři dny! Na chlupech na nohou bych mohla strouhat parmazán!
Samozřejmě teď po Tobě nikdo nemůže chtít, abys vstávala v pravidelnou dobu, dodržovala hygienu a jedla zdravě. Dál.
Co navrhuju já, je vykašlat se na TEROR těchto civilizačních výdobytků. Dřív se královny taky koupaly jednou za měsíc (a ty jsi Queen!).
Zaprvé si přestaň vyčítat, že odpočíváš, lenošíš, lelkuješ, hniješ. Zadruhé když už lelkuješ, dělej to pořádně. Mentálně zastav a chvilku dej i hlavě pokoj. Není životně nutné, aby sis v hlavě přeříkávala všechny aktivity, které bys mohla dělat. Tak si je napiš na potom a pak si opravdu odpočiň.
Radši navrhuji vnést do Tvých dní ritualizaci, což je pro mě mnohem léčivější a povzbudivější, než snažit se o pitomou výkonnost a produktivitu.
Rituál je něco, co je pro Tebe útočiště. Co voní, dělá Ti dobře, kde si oddychneš.
Můžeš si sedat na svůj speciální polštářek, zapálit svíčku, vyvonět si prostor kolem sebe.
Nebo vana, pěna, voňavý mýdlo, kapky horký vody bubnující na Tvé tělo = bezpečné, klidné a léčivé podmínky.
Strom v parku, kam si budeš chodit každý den chvilku něco přát.
Ritualizace je pro mě to, že mám posvátný prostor a čas, kdy vím, že odkládám všední starosti. Kdy se jdu naladit na vibraci čirosti, kdy se modlím, prosím o vedení, vkládám do každé buňky svého těla důvěru a nakonec si tvořím záměr.
Rituál může být i mytí nádobí, když u něj skutečně budeš přítomná. Ale možná bych se pro začátek držela něčeho vznešenějšího.
2. POHYB!!!!!
Tendence je samozřejmě přesně opačná: zakempit se v postýlce a už nikdy, nikdy nevylézt.
Potřebujeme ale pohnout zadkem. Do těžký online lekce se při depce vůbec nenuť. Akorát by ses hejtovala, že ti něco nejde tak, jako tý dokonalý jógínce na videu.
Pusť si spíš nahlas (HODNĚ NAHLAS) hudbu a tanči. Zkus se strašně zpotit. Znázornit ten pocit, co máš. Házet rukama a dupat. Nebo se naopak unaveně ploužit. Úplně kašlat na to, jak to vypadá. Třeba se dokonce i rozesměješ, protože budeš skákat jako popcorn na pánvi v epileptickym záchvatu. Já mám i svůj VIBE HI playlist, který si pouštím, když začnu pozorovat temníčko. Tady ho sdílím, ale je fakt můj, takže Tobě vůbec nemusí dělat dobrej pocit kolem srdce jako mně. Udělej si svůj a pošli nám ho!
Další varianta je procházka a příroda. My máme pejska a Stromovku pár set metrů od domu, takže tam chodím regulérně objímat stromy pod záminkou, že jdeme aportovat klacíky.
Takže opravdu vědecky ověřená rada při depresích je: ihned se uchýlit k pohybu.
V 10 dnech v pokoji si budeme společně udržovat motivaci k tomu se i doma dokopat na jógamatku. A taky zažijeme svíjecí Ecstatic dance párty s djkou Dash. To bude taková sranda holky. Už nás vidím v těch malých zoomových okýnkách, jak trsáme ❤️
3. VDĚČNOST
Všichni to už četli, ale nikdo to nedělá (bych řekla?). Deník vděčnosti znamená si každý den napsat 3 věci, za které jsi vděčná. Varianta je i říct si je nahlas a vnitřně je opravdu prožít.
Ukázalo se, že už za 14 dní mají lidi praktikující vděčnost zvýšený pocit pohody a wellbeingu.
Často nepotřebujeme víc aktivit a lepší okolnosti, abychom byli šťastnější – stačí uznat a nasát to dobro, co už v životě je. Neznamená to ignorovat to špatné. Znamená to trénovat mozek vidět to, co máme.
Napiš si to hned a ať je to upřímný (jestli Tě dnes prostě nedojímá to, že máš horkou vodu ve sprše, tak si to nepiš).
Dneska jsem opravdu upřímně vděčná za kafe, za Netflix a za to, že nikam nemusim.
4. KVALITNÍ SPÁNEK
Ke spánku toho moc kázat nemůžu, protože binguju velmi ráda do noci a ač brzké vstávání miluju, tak ho příliš nepraktikuju.
Co je podle mě ale dobré se naučit, je před spaním a po probuzení nepoužívat mobil. Tolik těch impulzů, které se k Tobě ze sítí hned dostanou, Tě zahltí a mohou úplně změnit rozpoložení a energii Tvého dne. Je úplně zbytečné koukat na highligthy a chlubeníčka lidí na Instagramu, na Covidové/volební zprávy, reklamy a hlavně na práci hodinu před spánkem a po probuzení.
Radši si dej pár desítek minut psaní do deníčku vděčnosti, projeď si zpětně svůj den a po ránu si nech u čaje dojet sny při zírání z okna!
5. SEBELÁSKA a sebelaskavost
Když nám je blbě, jsme na sebe často navíc ještě hnusný.
Mít se ráda nepodmíněně, neboli i když nejsem produktivní, nesplňuji své nároky, nezasloužím si to…, může být jedna z nejtěžších věcí, které se můžeme naučit.
V naší společné praxi se tomu věnujeme hodně a po pár společných letech práce mám od vás spoustu přenádherných feedbacků. (Hlavně na Tebe, Míšo, často myslím, když jsi v kruhu říkala: Mám pocit, že se už konečně mám ráda, prostě mám.)
Na cestě k sebelaskavosti bych navrhla začít sebemluvou – pozorováním vnitřních hlasů, hlavně těch kritických a soudících.
Pak je zkus vyvažovat hlasy pečujícími, třeba jako bys na sebe mluvila jako na dítě, které prochází tím, čím teď ty.
Téma sebelásky a sebelaskavosti je pro mě v životě úplně klíčové a proto protkává všechny naše společné kurzy. Jestli Tě u tohoto bodu píchlo u srdce, neváhej a připoj se k další 10denní výzvě, kamarádko.
6. SPOLEČNOST & SDÍLENÍ
Tendence stranit se ostatních by při karanténě měla samozřejmě být, ale odtahovat se od svých blízkých při depresi není příliš dobrá strategie.
Snažím se každý den si zavolat pořádně na dlouho s kamarádkou, zoomujeme ve skupinkách a připojuju s k online lekcím.
V našich 10 denních karanténních jógových výzvách všechny sdílíme naše radosti i bolístky podle toho, jaké máme zrovna téma.
Na Velikonoce 2021 se už nemůžeme dočkat dvou týdnů plných jógy na Bali – kdyby ses chtěla těšit s námi, poznat holky, co jedou, naše organizátorky, mně, zacvičit si a popovídat přes Zoom o Bali, jsi nejvíc vítaná připojit se do naší skupiny! Neváhej:)
7. PROŽÍT TO
Někdy je horší smutek, žal, obavy potlačovat…, než je vytáhnout na světlo, podívat se na ně a seznámit se s nimi.
Připojuji sem jeden deníčkový úkol z předchozí výzvy 10 dní k pokoji, který Ti může pomoct:
Deníčkový úkol (když přijde turboemoce 🌀🌪)
• vždy piš ručně, abys stimulovala pravou hemisféru,
•vyber si 1 emoci, kterou zrovna cítíš a která je pro Tebe nejvíc zřejmá. Emoce se na sebe nabalují a nasedají a my ta klubíčka chceme rozmotat.
•maminky, můžete to dělat s dětma!
Vezmeme příklad smutek.
Začni psát:
Milý smutku, když se na tebe dívám, cítím…. „se zavalená vlnou, svírá se mi srdce“.
Když se na tebe dívám, tak vidím… popíšeš, co vidíš, co Tě tak trápí. „Smutné staré opuštěné lidi, o které se nikdo nestará“
Když se na tebe dívám, chováš se/projevuješ se tak,… že nechci vylézt celý den z postele. Nemůžu dýchat, oči se mi zalejvaj slzami.“
Když se na tebe podívám, připomínáš mi... Emoce jsou propojené v čase a zážitcích a nasedá na smutek, který jsi už zažila.
Proč Ti to může ulevit, proč to funguje a proč to dělám někdy i párkrát denně 😅?
•Personifikace emoce: už to není taková rozblemclá nezachytitelná abstrakce, ale ohraničená emoce. TY, smutku, toto znamenáš.
•Vytahujeme tuto emoci do frontálního laloku a dáváme jí jasné hranice, jako bychom psali její příběh, scénář.
•Emoci vytáhneš ven z těla, z mysli, ze srdce, na papír a už to žije tam, ne v tobě celou její silou!
Kdybys chtěla jít dál, tak po obsahu můžeš začít zkoumat, co pro Tebe tato reakce znamená, jak ji interpretuješ?
Náš úkol? Vracet se k Sobě a hledat bezpečí, útěchu a smysl uvnitř Sebe.
